Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem literárno

Kvapně a lítě

Jedu si.

Chvilky štěstí

...a pak se mě zeptal, jestli jsem se do něj zamilovala. "Do Tebe" zaváhala jsem, "vždycky!" :-)  ​ Video: ona v šatech jde přes přechod, ke kterému se blíží rychle auto, on v obleku stojící u přechodu ji v poslední chvíli chytí za ruku a přitáhnutím ji několikrát otočí až do svého náručí. Vynesl mě v náručí na Vyšehrad. Jakmile jsme došli k výhledu na řeku, začal ohňostroj. Po ohňostroji prolétl okolo havran. Přinesl mi snídani do postele, ve které mě předtím 3 hodiny probouzel :-) Každý pohled do jeho očí je nový a neopakovatelný, hluboký a temný, láskyplný a rezonující. Jeho vůně a upřímnost jsou odzbrojující. Pokaždé v jeho blízkosti (pod)léhám. Má duše se prolíná s jeho při doteku, při doteku dlaní spolu pak tančí, při doteku úst se hádají a bojují v nekonečném souboji o energie, při doteku uvnitř se spojují v jednotu a září spolu jako plamen. Napsal mi milostný dopis. Ve tmě na posteli mi hladil krk a šíji, když ke mně ležel zezadu přitisknutý.

Dorian Gray Přes noc třicítkou

Zdálo by se, že spojení těchto dvou filmů je naprosto Wild(e)...ale není to zase až tak pravda. Oba filmy v sobě spojují zajímavou myšlenku na to, co se stane, když o svých skutcích a činech vůbec nepřemýšlíme. Stáváme se bezcitnými vůči svým nejbližším a nakonec jsme sami a zavrženi. To je však velmi smutné a i přesto, že bychom své chyby rádi napravili, čas se nedá vrátit zpátky. Člověk nemůže mít všechno, a proto musí moudře volit. Nedá se vybírat si donekonečna, jaké řešení zvolit. A nedá se většinou ani předem odhadnout, co bude mít nejpříznivější dopad v budoucnu. Lze však zvolit to, co je správné a morální v souladu se sebou samým. Důležité však je svých rozhodnutí nakonec nelitovat, protože už je nelze odčinit. Lze se nich však poučit a nebýt nadále tím, kým být nechceme.

Dala jsem ho! Jakože gól :)

Tak se mi povedlo odevzdat tu diplomovou děvku :). Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Jako kdyby se to doopravdy ani nedělo. Jako kdyby to dělal někdo jiný a já na to jenom koukala. Zvláštní jak občas člověku čas utíká mezi prsty. Možná i teď když píšu tyhle řádky se mi odebírá čas na něco důležitějšího...