Někoho trápí dobré bydlo, jiný bývá často přetažen bidlem, zatímco jiné lidi může po pářce potkat blidlo. O Blidlu jako poutním místě se zmiňuje už kniha Fosílie - tedy jediné a pravé víry - a sice je o něm psáno toto: "Každý poutník dochází naplnění při dosažení konce cesty, ale i cesta může být cíl a naplnění lze dojít i hráškem. Ty, kdož vstoupíš v tato posvátná místa, věz, že poutníkem není ten, kdo putuje, nýbrž ten, kdo prdíce ve správný čas...a na správném místě!" Při bližším historickém rozboru tohoto výroku, který je né vždy vykládán tak, jak se sluší s přihlédnutím k jeho vážnosti, docházíme k místu, kdy se lokace nazývaná poutní mění v pravou oázu plnou smradu a výměšků. Smrad je v těchto místech dvojího typu - ten způsobený merkaptany a druhý způsobený žaludečními kyselinami. Merkaptaní smrad, někdy také nazývaný hráškový, vzniká již zmíněným "naplněním", kdy se - v tehdejších dobách často konzumovaným hráškem - kněžky a osoby s nimi spojené