Tak se mi povedlo odevzdat tu diplomovou děvku :). Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit. Jako kdyby se to doopravdy ani nedělo. Jako kdyby to dělal někdo jiný a já na to jenom koukala. Zvláštní jak občas člověku čas utíká mezi prsty. Možná i teď když píšu tyhle řádky se mi odebírá čas na něco důležitějšího...
...ale někdy si to prostě musím srovnat v hlavě. Pochopit a připomenout si kam vlastně jdu a za čím. Nikdy jsem nebyla jedním z těch s jasnou vizí o své budoucnosti. Vždycky jsem to chtěla nechat prostě a jednoduše otevřené. Ale tenhle přístup bere víc než dává...
...zkrátka obětovat svůj čas druhým, i když ho zrovna nepotřebují, není řešením pro nikoho ze zúčastněných a už vůbec to není šlechetné. Je to prostě holý nesmysl. Musela jsem se spálit tolikrát a ještě i dneska mám smíšené pocity, když nenabídnu pomoc, ačkoli není explicitně žádána.
Tenhle čas, který nám byl všem dán a taky nám bude dříve či později odejmut, je nutné strávit tak, aby za to stál. Proto se ptám nyní...co se životem? Co udělám významného natolik, aby to dalo mému životu smysl...nechci ho promarnit či prokrastinovat čas, který je vlastně tak vzácný.
Na základě znalostí a nových informací a později znalostí, které chci získat, chci TVOŘIT. Nové a snad i lepší věci, skutky, možnosti, vztahy a příležitosti. Chci se dál rozvíjet a oplácet světu za to, že mi k tomu dal možnost.
Díky moc.
Komentáře