wé-blog

Pár důvodů pro páně Krakenovi proč „bujaře“ oslavovat právě u Shaffly Takže předně bych chtěla pozdravit celý zbytek rodiny Krakenových a ve své obhajobě (téměř jako Hus v posteli – v Postile) bych se nejprve zaměřila na polohu (přirozeně zeměpisnou). Viděli ste někdy odlehlejší místo s tak dokonalým busovým spojením (11 a 17 pravda, poněkud jednostranné ve směru jízdy), nehledě na to, že vycházející hudba ruší pouze hluchoněmé sousedy? Nazvala bych to dokonalým spojením a v případě, že by někteří z nich opět uslyšeli, tak je dost možné, že by z toho – v lepším případě – zase ohluchli. Navíc v situaci akutní nevolnosti můžete větrat žaludek do pole. Krásná ukázka soužití člověka s přírodou – vždyť pomůžete bramborám na svět v podobě nechemického (možná až přehnaně) přírodního hnojiva. No není to krásný pocit symbiózy? Vždyť který kamarád by vaše vnitřní prohřešky vysál raději než pole?! Jako druhý bod bych vytyčila opravdu dokonalé rozvržení místností v domě, jež přímo svádí k le

Tomu, kdo trpí na katar, pomůže jen tatar = divadelní hra z antického prostředí = hlavní hrdina : * Šašek Stupidus * Kakáně Jaroslav * Matka (A/a)lbína Rút Sáva * Dítě albín * Děti * Zlá teta Dráva Vypravěč – Kakáně Jaroslav : Jednoho dne u lesa, spatřil jsem herkulesa. K obdivu jeho obtloustlého těla se ženy musí ožrat jak děla. Děti běží hladovy, jdou snad jídlo nalovit? Zvířat není, sleh se les, sežral je ten tlustý pes! Kolem akvaduktu ženou se ženy, děti jim utekly – hladem jsou zasaženy. Ze své výšky jsem viděl jak herkul snědl i psy, však zbyly mu jen pivní bicepsy… Když byl tenkrát požár v lese, otevřel jen ústa, zvěřinec mu vběhl v hubu, fauna je teď pustá. Slyším blížící se bouři, či snad vrhá oheň drákulus? Ach ten tmavý silný muž, co náhle prdí, jménem zove se Šašek Stupidus. Matka albína : Co ten pták dnes létá tak nízko? Stupidus je asi blízko… Děti : Matko, matko, máme hlad! Matka : Mám se z toho vojebat?!? Jděte k tetě pro žrádlo,

* 2.7.2005 Při cestě na katu se stavujeme v Trutnově a nově otevřené Hypernově. Nakupujeme urputně, takže celkové cestovní náklady se šplhají do výše 2000kč. Žrádýlko i chlastíky ukládáme okamžitě po zachatění. Druhou prioritou je podání zprávy domů o tom, jak jsme dobře dojeli. O nepití a nepřežírání či požívání omamných látek nemusíme rodiče přesvědčovat. Už ví své…:) Hlad se hlásí kručením břišního svalstva. Kochtíme 2 pizzy – receptura samodomo – a čekání si zkracujeme žraním chipsů z jemně solených Jihočech a piškoty Opavia s plastovýma jahůdkama a chocolatkou. Né, že by to někomu vadilo :). Rozkládáme letiště v obýváku a sžíráme zásoby, aby se nezkazily. Dvě Frisca pak spolehlivě zahání žízeň a dvě Davidoff Slims spolehlivě zahání sousedy. Přestávky prokládáme flaší Avanti Light, po které se cítíme opravdu lehce a proto jdeme opět žrát. Likvidace čokoládky jede ve velkém. S mizejícími zásobami se přeplňují naše útroby, takže později se na fotkách objevují naše „znuděné“ obliče

Borůfkové dny pro orgiastické skupiny Pátek 30.04.2004 – Sobota 01.05.2004 „Jelcin, osmý hřích (b)lidstva…“ „The world is changed…Jelcin came…I feel it in the water (closet)…I smell it in the air…I sense it from the earth…“ Takže jsem pro lehké nastínění událostí, neboť paměť mi zas tolik neslouží…:) Ve čtvrt na sedm přijíždim domů a na nádraží vidim první přívržence oslavné sekty – Vojtu a Marušku. Jasně jedou už dřív (18:16) a vypadaj dost vytlemeně,že by si už lokali? :) Slečinka Matěn společně se mnou jede až pozdějc (19:11). Je asi 18:55 a hledáme prázdnou flaši (v obchodě, samozřejmě), kam je možno přelejt jabkovýho Jelcina…stylově je to Mattoni-Matěny.Cestou popíjíme a nálada roste stejně jako busomanioky, busojamy a busobatáty…:) Není nouze o oslí smích, takže již z daleké rezidence Krakenů by nás mohli slyšet. Blížíme se, zvoníme „…fšichni sou už tady“. Obývák je naplněnej jakousi muzikou značky t.e.ch.n.o. První, koho je možno vidět je Pája (Šavlou ji nazvu až pozd