Když mi není zrovna krásně, nutí mě to psáti básně. Jin a jang se ve mně pere a celý svět mě slušně sere. Nejvíc ale vlastní chyby, a taky že si dávám sliby. Splnění je značně těžké, i když snění je tak hezké. Mít dobrou práci, slušně prachů na školu i zábavu, realita plná strachů, mám toho fakt nad hlavu. Začínám z toho mít schízy, na Facebooku dělám kvízy:-) Jenže mi nic nepomůže, probudit se vedle muže?:-) Nebo vylízt z vlastní kůže a pak začít sázet růže...to se mi však nechce „tůže“ :) Nic z toho nikam nevede, ptají se mě sousedé. Co s tím jako budu dělat? Svlíknu se a půjdu běhat:))) Jebání je pro mrňata smutek dopad natotata A co na to mamatata? Chtěj mě zkopat do kulata. Kurva píča ratata, Neserte mě nemluvňata. Dítě nechci žádný, aspoň né to řádný. Maximálně z útulku a když si mě získá, bude to „Ne.“ odpovědí na to, jestli píská. :) Mám prý býti jako
"V umění je nejdůležitější být jiný, nikoliv nejlepší." Cézanne