| Borůfkové dny pro orgiastické skupiny Pátek 30.04.2004 – Sobota 01.05.2004 „Jelcin, osmý hřích (b)lidstva…“ „The world is changed…Jelcin came…I feel it in the water (closet)…I smell it in the air…I sense it from the earth…“ |  |
Takže jsem pro lehké nastínění událostí, neboť paměť mi zas tolik neslouží…:) Ve čtvrt na sedm přijíždim domů a na nádraží vidim první přívržence oslavné sekty – Vojtu a Marušku. Jasně jedou už dřív (18:16) a vypadaj dost vytlemeně,že by si už lokali? :) Slečinka Matěn společně se mnou jede až pozdějc (19:11). Je asi 18:55 a hledáme prázdnou flaši (v obchodě, samozřejmě), kam je možno přelejt jabkovýho Jelcina…stylově je to Mattoni-Matěny.Cestou popíjíme a nálada roste stejně jako busomanioky, busojamy a busobatáty…:) Není nouze o oslí smích, takže již z daleké rezidence Krakenů by nás mohli slyšet. Blížíme se, zvoníme „…fšichni sou už tady“. Obývák je naplněnej jakousi muzikou značky t.e.ch.n.o.
První, koho je možno vidět je Pája (Šavlou ji nazvu až později:)) poměrně nenadšená ruchem a prolétavajícím jídlem. „Ahoj Maruš“…přistává na mě salám. „Čaj Milane“ „jéé bacha letí sýr“. F počtu 8 lidiček sme tu vážně fšici (Pájka, Rocky, Maruš, Vojta, Zuzi, ďábelský Milan, Leneq, Jelcin, Páp Havel a já). Ten foťák se bude hodit…
Začíná ice hockey. Zpíváme veselé písně „My nechceme do Evropy…“ nebo zabrousíme do ruské hudební scény (Kaťuša)a skáčeme na balkoně.Postupně se ztrácí ¾ osazenstva a zbýváme tu jen my se Zuzkou. Zjišťuju, že mě z něčeho pálí pravá horní končetina a po pohledu(typ pohledu bych specifikovala asi jako „ééé já mam lepru?!“) je mi jasný že mam v lokti menší špehýrku:). Po chvíli přichází Milan, kterej předtím vedl rozhovor s Pájkou v kuchyni. Zanechávám je tu, zastavim se nahoře, aby mi Lenka oznámila,že maj s Maruškou shodný názory na život a že kromě jinýho vychlastly „jahodovýho ex-prezidenta“ a vracim se do obýváku překvapena vidíc tu jen sedícího Vojtu (kterej se blíží pověstné „kaši“)a na plech sjetýho Rockyho. Za chvíli přichází Mairy. Vrací se i Matěnek s Ďáblem. Nálada gute ale chlast je slast a proto se du vyvenčit…klika cvakla ale dwéře neletí. Saker, co je? „Je tam někdo?“ Ozývá se mručení a hekání…„Vojto?!“ Tlačim do dveří snažíc se ho odsunout a zjišťuju že to bude veselá oslava.(Ručníky tu hrajou hlavní roli.)
Situace vypadá následovně: ležící tělo s poblitejma nohavicema zezadu (což do teď nepochopim) a pod ním borůfková limča…jé von je asi mrtvej…he he. Pár ran mířených do oblast obličeje ho probouzí do reality sundávaje si kalhoty-není divu:) Nachází mísu, na kterou ač je v ní voda se opravdu nedá hrát…Po vypití hrnečku vody mě Vojta přesvědčuje o opaku :)(aneb co zlého v žaludku jest, nechť odejde) Je tu i Ďábel a příchozí Rocky. Tak jo..uklízíme..nemá to cenu…Vojta je vážně v ráži;D Po vyčerpání útrob ho zanecháváme osudu řítíc se do 1.patra.
Na horním záchodě je podobná situace.Lenek vedle mísy a kaluž borůvek (ty plody lesa ale cestujou rychle,co? :)) „Leničko, kde je Maruška?“ „Eee? Co? Nevim asi v pokoji“ „Jo dobrý, hele Leničko teď musíš blejt do záchoda, jasný?“ „Jo“ „Super“ Suneme se do pokoje„Maruško, kde seš?“ Nacházíme ji u opět squěle barevného oválu tvořeného snad samotnou přírodou… „Maru, vnímej“ „Ee?“ „Jo dobrý, teď se zvednem a pudem na záchod jo?“ „Eee..“ Při pohledu na Maruš mě jímá obdiv – poblitý oblečení, ruka čelo i vlasy…„Tak jo fpoho:)“ Umění záchodu ovládá Lenička, která se trefuje na jeden pokus ze tří:) Uhejbáme Lenku, pokládáme Marušku. Cesta asi byla náročná – máme zas co utírat. Lenek kouká do umyvadla (Že by tam byl Darth Vader?) a zjištujeme,že je ucpaný. První pokus – nalejt tam víc vody – nezabírá:) Zkoušíme to prsty…v umyvadle. Milan si oklepává ruku od naředěnejch borůvek, přičemž Lenek si myslí,že na ni žertovně stříká:) „Umyvadlo za náma…Korew, von je ucpanej i záchod!!!“ Ani tady ruka nepomohla, proto se Milan vychytrale vrhá na sprchu, zatímco Lenek vrhá do vany:). Po odšroubování konce sprchy a následném odpanění záchoda přesunujeme obě holčiny do předpokoje komnat Pájky. „Heleď, Maru, jesi Ti bude eště blbě, tak se předkloň a hoď to na zem, nebo probuď Leničku,jo?“ „Eee jo“ „Fajn, budeš teď eště blejt“ Odpověď „nee“ však byla přerušena borůvkovým džusíkem… Po utření se uchylujeme k úsměvu vítězství…
…špatná volba…Přibíhá Zuzanka s fialovým předmětem v ruce„Von mě někdo poblil botu…“ „Hele neboj to vyperem“ Zatímco hoši utěšujou mám plný ruce čehosi a taky… zeleniny:) „To je snad ňákej Žán Baklažán,ne?“ Mejdlo zabírá a tak po rozveselení Zuzanky míříme do chodby, kde došlo k obuvnímu incidentu. Rocky s rozhořčením v hlase oznamuje že došel hajzl papír >:) „Tak jo chutě do toho…“ Do přistaveného koše,kterej není zas až tak ready,se přemísťujou tři hrsti blitek. V mozku probíhá „Je to jen šťáva…“ :)
O další veselou zprávu není nouze:Vojta se pro větší soukromí zamknul na toaletě. „Vojto, odemkni prosim tě“ „já nemůžu“ „kde je klíč?“ „nevim“ „jesi je tam někde spadlej tak ho dej do zámku a odemkni“ Vojta haraší v zámku:) Do trojice přichází Ďábel „otoč s tim doleva a nee doprava“ Nepomáhá to. Vyrážíme do terénu přes obuvní blitiště na chodbě (na kterym už toho času nejsou žádný známky borůvek) abychom zjistili,že se vokno zvenčí je moc vysoko.Odcházim zpět přemlouvat Vojtu o nalezení klíče. Kluci to zkoušej se zahradním kolečkem:) Vojta otevírá okno,ale bohužel špatným směrem,takže okno se „metamorfuje“ na ventilačku. Kluci prostrkávaj šroubovák, kterým předtím odšroubovali z jedný strany kliku. Vojta je vysvobozen! Pulírujem koupelnu, která je po chvíli dočista dočista a Vojtovy kalhoty taky (až na ten neuvěřitelnej pach:)).
Jako čtyři stateční jež se nepoblili (nebo si to aspoň nepamatujou) sme si po dovršení práce a zkontrolování ďoučat, který spaly jako nemluvňátka (ty maj taky podobný stravovací návyky:))dali pro ochranu před bacily a smradem každej jednoho rohatého Red Bulla. Šavla si šla lehnout do ložnice, proe její pokoj sme se hodně dlouho a podotýkám marně pokoušely vyvětrat. A ještě předtím měla trauma z rozbitýho prkýnka na toaletě,který sme dali nakonec dohromady.
Byla cca půlnoc, když volal Maruščin matek, který nebyl moc nadšen, když se na druhym konci příjmače ozval někdo trochu odlišnej od Marušky:). Vojta se po zkulturnění a vyspání vrátil a zábava pokračovala stylem řekni ftip a já usnu, nééé bylo to docela gut:) Rocky nám vyjádřil své sympatie stylem „jdu spát“. Asi kolem třetí sme to skoro všichni zabalili…
Lenek a já jako odvrženci sme se spokojily s pohovkou v obýváku. Vedle u kamen se usídlila dvojka „mezi nebem a peklem“ :) Zuzka s panem Ďáblem, který (se) tam ještě pokecali :), v předkomnatí se vytvořil již dříve zmiňovaný „chambre separée“ ve kterém se podle Marušky i Vojty normálně spalo:) a v ložnici se zabydlela slečna hostitelka s přítelem-Šája a Rocky. Nakonec se však rozhodla strávit noc propíráním „špinavého prádla“ s Vojtou (i když ráno sme žádný znatelný rozdíl z Vojtových kalhot nepocítili :)) no prostě drbárna až do šesti do rána…
Ráno v šest už to žilo – vyprali sme Mairy kalhoty…a koukali na „Kačerov jak hurikán“ a na dokonalou besídku z mládí Ešuse, Rockyho, pana Ďábla a Pushe.
Ráno v šest už to žilo – vyprali sme Mairy kalhoty…a koukali na „Kačerov jak hurikán“ a na dokonalou besídku z mládí Ešuse, Rockyho, pana Ďábla a Pushe.
1 discman bratrůf
1 ulomená zeď
1 kolečko zahradní
a spousta fialových místností a špinavých ručníků
Už šetřim prachy a těšim se na další sešlost, která bude stoprocentně úplně někde jinde… :)
„Vitamin J je nejlepší k pročištění vašeho organismu…“
Komentáře