* 2.7.2005
Při cestě na katu se stavujeme v Trutnově a nově otevřené Hypernově. Nakupujeme urputně, takže celkové cestovní náklady se šplhají do výše 2000kč. Žrádýlko i chlastíky ukládáme okamžitě po zachatění. Druhou prioritou je podání zprávy domů o tom, jak jsme dobře dojeli. O nepití a nepřežírání či požívání omamných látek nemusíme rodiče přesvědčovat. Už ví své…:) Hlad se hlásí kručením břišního svalstva. Kochtíme 2 pizzy – receptura samodomo – a čekání si zkracujeme žraním chipsů z jemně solených Jihočech a piškoty Opavia s plastovýma jahůdkama a chocolatkou. Né, že by to někomu vadilo :). Rozkládáme letiště v obýváku a sžíráme zásoby, aby se nezkazily. Dvě Frisca pak spolehlivě zahání žízeň a dvě Davidoff Slims spolehlivě zahání sousedy. Přestávky prokládáme flaší Avanti Light, po které se cítíme opravdu lehce a proto jdeme opět žrát. Likvidace čokoládky jede ve velkém. S mizejícími zásobami se přeplňují naše útroby, takže později se na fotkách objevují naše „znuděné“ obličeje vyjadřující touhu po předchozí lehkosti. Odvažujeme se také k ochutnávce sangrie (=2 vínka, 2 džusíky „mulťáky“, ananas.+mandarinkový kompot). Večer už to jede → pětilitrový hrnec nemusí moc přemýšlet, kde má dno. Šavlinčiným záznamovým médiem Nokií 6610i zachycujeme také nejnovější módní výstřelky v oblasti punk účesů a plánujeme další pařbu. Účesy á la čert či howno jsou velmi žádané, takže laků a tužidel neúprosně ubývá. Jeden nikdy nestačí. Po důsledné dokumentaci a snědení spousty chlebů se sýrem zapínáme telku, kde se právě koná koncert v celé Evropě na podporu Afriky. Ouf!!! V televizi značky Čoňo sledujeme Šukiřinu třesoucí se zadnici a popíjíme Dubl Urabáše. Kartáčové vlasy poté regenerujeme sprchou, kde je málo teplé H2O, což však nikomu nevadí a tak polovina z nás (Šája & já) zůstáváme věrny prasečím návykům. Noční rozbor chlapeckých tajů se protahuje až do půl třetí a poté se vrtulník značky Shaffla zvedá a odlétá z našeho postelového letiště firmy Lenek & Wendy. Cílová stanice:Chce se mi spááát!!!
* 3.7.2005
Ranní trpasličí žně se povedly stejně jako sežrání celého chleba k snídani, která proběhla až o půl dvanáctý. Lék na trpaslíkovo řádění byl vynalezen při zapíjení brufenu dobře rozleželou sangrií. Ať žijou bílý myšky a růžový sloníci! (Mairy a Lenqe,že?) Předobědovou náladu zpříjemňuje poslech českého i světového undergroundu a také odér linoucí se z častokráte použitého nádobí. Všeobecné povědomí také osvěžují myšlenky na generála Vavřince z penzionu Krokus, jež je stále živ v naších srdcích. Trpaslík byl opravdu zákeřný a proto se zásoby sangrie krutě zmenšily. Zpožděný oběd či předbíhající večeře se převlékla za těstovinové mašle, které nelepí a kuřecí s kukuřicí a prdícími fazolemi v kečupovém nálevu. Ňami ňami! Pan Davidoff Slims se s námi rozloučil až večer při popíjení Bohemia sektu. Jahody jsme vstřebávaly až při večerním filmu Ene bene a to ve formě zmrzliny…ty jahody. Okurčičky, jež byly zvoleny za zástupce konzumované zeleninky, posloužily zvláště při večerním propírání drahých poloviček. Chlapci stojí, okurky jedou :) aneb dokumentační fota mluví za vše. Shaffleenka se ozvala s tím, že trpí jídelním deficitem, a proto jsme s nadšením přijaly fakt, že jde kochtit ťopkorn. Po spolknutí cca dvou kousků se jí rozezpíval mobil díky těšícímu se Rockymu na druhém konci „drátu“, a tak odešla v domnění, že se PAK nají… >:-) K tomu už bohužel nedošlo, neboť až při vyškrabování zbytků nám došla hrůznost našeho počínání. Hladová Pája se po půlhodině vrátila s výčitkou v očích a stále prázdným žaludkem. Večerní pařbu podpořili Black Eyed Peas, takže jsme padly za vlast absolutním vyčerpáním jako prasátka značky Čoňa. Už se nemyl vážně nikdo…:)
* 4.7.2005
„Ranní“ vstávání posunulo „snídani“ až na čtvrt na jednu. Následně díky absenci spánku jsme šly polehávat a nadávat na trpaslíka a jeho pomstu. Kratěnka si čte. Ve 14:10 nás strhla atmosféra telenovely "Má tlustá Valentýna" jejíž hlavní postava Forestes nás rozesmávala stejně jako Olympia vs. Fredy Merkury. Po díle ve kterém se stejně nic nestalo, kromě vhození octova popela do moře a odhalení pičuse Stříbrné lilie >:-) Pak nastalo mytí nádobí alias krocení dravých plísní na talířích. Smrady jsme rituálně vyhnaly aktivním větráním. Btw. slovo větrání vzniklo ze slova "větry", což znamená, že jsme vyháněly čerta ďáblem>:-) Po nepovedeném pokusu jsme se rozhodly pro přesun na slunce ve šmíráky oblíbeném oblečení aneb Dobrý den – kozy ven! Pro snížení úpalu jsme preventivně i důsledně zpráskaly celej meloun a pro zahnání hladu jsme obětovaly ½ toastovýho chlebíku, který byl původně celý určen k zejtřejší snídani. Při sledování brutálních zpráv jsme opět došly k názorům na nefunkční politiku, což jsme vyjádřily (Mairy & já) hlasitými hýky a opičími skřeky. Šotáci by měli radost :). Navazující část seriálu "Vlak dětství a naděje" byla pěkná békovina. Dále jsme shlédly "Dědictví aneb Kurvahošigutentag" při čemž děvčátka zafilosofovala nad několika sklenkami griotky s Davidem Hajzlhoffem v podobě kuřiva. Brutálního trpaslíka dostala i "Brutální Nikita", která se ho snažila umlátit tampónem. Nakonec jsme své tužby a přání vložily do přesunu do spacího pokoje, kde byl spací fík a prasečiny pokračovaly. Stejně jako z nás se linoucí smrad – z některých už dva dny starý – nás probouzel i oslí smích kombinovaný s prasečími zvuky. No koho by nerozpálil Vzlíňák či Obrňák?! Při Polomoučákovi už jsme všechny chcípaly smíchy, tedy až na Pájku, která chudák chcípala kvůli alergii. Blbý seno! Jo ještě bych měla zmínit každodenní dvacetiminutový hovor Šavlínky s jejím nastávajícím, co ho má jako skálu :), ééé teda Rockym a taky série pěti smsek od Lenqa pro jejího italského plazíka. Smrad jsme přebily noční přípravou lihového moku → vodky Amundsen s džusíkem z lesního ovoce. Na místě také bylo odstranění nedopitého zbytku lehce zvětralé sangrie a nahnilých meruněk se zmírajícím ananasem. Na vypití něčeho takového by byl potřeba Urabáš na kuráž nebo rychlá následná návštěva katabuňky :).
Při cestě na katu se stavujeme v Trutnově a nově otevřené Hypernově. Nakupujeme urputně, takže celkové cestovní náklady se šplhají do výše 2000kč. Žrádýlko i chlastíky ukládáme okamžitě po zachatění. Druhou prioritou je podání zprávy domů o tom, jak jsme dobře dojeli. O nepití a nepřežírání či požívání omamných látek nemusíme rodiče přesvědčovat. Už ví své…:) Hlad se hlásí kručením břišního svalstva. Kochtíme 2 pizzy – receptura samodomo – a čekání si zkracujeme žraním chipsů z jemně solených Jihočech a piškoty Opavia s plastovýma jahůdkama a chocolatkou. Né, že by to někomu vadilo :). Rozkládáme letiště v obýváku a sžíráme zásoby, aby se nezkazily. Dvě Frisca pak spolehlivě zahání žízeň a dvě Davidoff Slims spolehlivě zahání sousedy. Přestávky prokládáme flaší Avanti Light, po které se cítíme opravdu lehce a proto jdeme opět žrát. Likvidace čokoládky jede ve velkém. S mizejícími zásobami se přeplňují naše útroby, takže později se na fotkách objevují naše „znuděné“ obličeje vyjadřující touhu po předchozí lehkosti. Odvažujeme se také k ochutnávce sangrie (=2 vínka, 2 džusíky „mulťáky“, ananas.+mandarinkový kompot). Večer už to jede → pětilitrový hrnec nemusí moc přemýšlet, kde má dno. Šavlinčiným záznamovým médiem Nokií 6610i zachycujeme také nejnovější módní výstřelky v oblasti punk účesů a plánujeme další pařbu. Účesy á la čert či howno jsou velmi žádané, takže laků a tužidel neúprosně ubývá. Jeden nikdy nestačí. Po důsledné dokumentaci a snědení spousty chlebů se sýrem zapínáme telku, kde se právě koná koncert v celé Evropě na podporu Afriky. Ouf!!! V televizi značky Čoňo sledujeme Šukiřinu třesoucí se zadnici a popíjíme Dubl Urabáše. Kartáčové vlasy poté regenerujeme sprchou, kde je málo teplé H2O, což však nikomu nevadí a tak polovina z nás (Šája & já) zůstáváme věrny prasečím návykům. Noční rozbor chlapeckých tajů se protahuje až do půl třetí a poté se vrtulník značky Shaffla zvedá a odlétá z našeho postelového letiště firmy Lenek & Wendy. Cílová stanice:Chce se mi spááát!!!
* 3.7.2005
Ranní trpasličí žně se povedly stejně jako sežrání celého chleba k snídani, která proběhla až o půl dvanáctý. Lék na trpaslíkovo řádění byl vynalezen při zapíjení brufenu dobře rozleželou sangrií. Ať žijou bílý myšky a růžový sloníci! (Mairy a Lenqe,že?) Předobědovou náladu zpříjemňuje poslech českého i světového undergroundu a také odér linoucí se z častokráte použitého nádobí. Všeobecné povědomí také osvěžují myšlenky na generála Vavřince z penzionu Krokus, jež je stále živ v naších srdcích. Trpaslík byl opravdu zákeřný a proto se zásoby sangrie krutě zmenšily. Zpožděný oběd či předbíhající večeře se převlékla za těstovinové mašle, které nelepí a kuřecí s kukuřicí a prdícími fazolemi v kečupovém nálevu. Ňami ňami! Pan Davidoff Slims se s námi rozloučil až večer při popíjení Bohemia sektu. Jahody jsme vstřebávaly až při večerním filmu Ene bene a to ve formě zmrzliny…ty jahody. Okurčičky, jež byly zvoleny za zástupce konzumované zeleninky, posloužily zvláště při večerním propírání drahých poloviček. Chlapci stojí, okurky jedou :) aneb dokumentační fota mluví za vše. Shaffleenka se ozvala s tím, že trpí jídelním deficitem, a proto jsme s nadšením přijaly fakt, že jde kochtit ťopkorn. Po spolknutí cca dvou kousků se jí rozezpíval mobil díky těšícímu se Rockymu na druhém konci „drátu“, a tak odešla v domnění, že se PAK nají… >:-) K tomu už bohužel nedošlo, neboť až při vyškrabování zbytků nám došla hrůznost našeho počínání. Hladová Pája se po půlhodině vrátila s výčitkou v očích a stále prázdným žaludkem. Večerní pařbu podpořili Black Eyed Peas, takže jsme padly za vlast absolutním vyčerpáním jako prasátka značky Čoňa. Už se nemyl vážně nikdo…:)
* 4.7.2005
„Ranní“ vstávání posunulo „snídani“ až na čtvrt na jednu. Následně díky absenci spánku jsme šly polehávat a nadávat na trpaslíka a jeho pomstu. Kratěnka si čte. Ve 14:10 nás strhla atmosféra telenovely "Má tlustá Valentýna" jejíž hlavní postava Forestes nás rozesmávala stejně jako Olympia vs. Fredy Merkury. Po díle ve kterém se stejně nic nestalo, kromě vhození octova popela do moře a odhalení pičuse Stříbrné lilie >:-) Pak nastalo mytí nádobí alias krocení dravých plísní na talířích. Smrady jsme rituálně vyhnaly aktivním větráním. Btw. slovo větrání vzniklo ze slova "větry", což znamená, že jsme vyháněly čerta ďáblem>:-) Po nepovedeném pokusu jsme se rozhodly pro přesun na slunce ve šmíráky oblíbeném oblečení aneb Dobrý den – kozy ven! Pro snížení úpalu jsme preventivně i důsledně zpráskaly celej meloun a pro zahnání hladu jsme obětovaly ½ toastovýho chlebíku, který byl původně celý určen k zejtřejší snídani. Při sledování brutálních zpráv jsme opět došly k názorům na nefunkční politiku, což jsme vyjádřily (Mairy & já) hlasitými hýky a opičími skřeky. Šotáci by měli radost :). Navazující část seriálu "Vlak dětství a naděje" byla pěkná békovina. Dále jsme shlédly "Dědictví aneb Kurvahošigutentag" při čemž děvčátka zafilosofovala nad několika sklenkami griotky s Davidem Hajzlhoffem v podobě kuřiva. Brutálního trpaslíka dostala i "Brutální Nikita", která se ho snažila umlátit tampónem. Nakonec jsme své tužby a přání vložily do přesunu do spacího pokoje, kde byl spací fík a prasečiny pokračovaly. Stejně jako z nás se linoucí smrad – z některých už dva dny starý – nás probouzel i oslí smích kombinovaný s prasečími zvuky. No koho by nerozpálil Vzlíňák či Obrňák?! Při Polomoučákovi už jsme všechny chcípaly smíchy, tedy až na Pájku, která chudák chcípala kvůli alergii. Blbý seno! Jo ještě bych měla zmínit každodenní dvacetiminutový hovor Šavlínky s jejím nastávajícím, co ho má jako skálu :), ééé teda Rockym a taky série pěti smsek od Lenqa pro jejího italského plazíka. Smrad jsme přebily noční přípravou lihového moku → vodky Amundsen s džusíkem z lesního ovoce. Na místě také bylo odstranění nedopitého zbytku lehce zvětralé sangrie a nahnilých meruněk se zmírajícím ananasem. Na vypití něčeho takového by byl potřeba Urabáš na kuráž nebo rychlá následná návštěva katabuňky :).
* 5.7.2005
Trpaslíkův budík nás zase vytáhl z pelíšků až o půl desáté (a to jsme ani nepožily Pelíškovku!) BLÉÉÉ! >:-( K snídani jsme byly donuceny dožrat zbytky, takže vzniklo spoustu chutných kombinací jako např. krupicová kaše s párkem z vepřového vykonzervovaného masíčka, chlebík s kečupem nebo máslem a lehce pochodující marmeládou. K sváče ve dvě odpoledne jsme dojely všechno, co křupalo i to, co původně křupat nemělo a ve tři Lenička jako hlavní šéfkochař stvořila Frankensteinovo dílo – kung pao s kuřecím masíkem, arašídkama a rejží. Mňam!!! Bylo to very deliciosní! Opět zafungovali naši staří známí – Kostravák, Pašák i Prasečák nalezli svůj obdiv, společně s hodnocením postelových scén s našimi drahými spolužáky >:-) Raše, promiň! Monstrózně odpočinkovou náladu umocňovalo i rozechčité venkovní počasí. Ech! :( Po hromadném úklidu a několikahodinovém mytí nádobí jsme dosáhly nečekaného pořádku…ani dvéře, které se prve tvářily jako kdyby na nich Jacko Rozparovač zabil dvacet lidí, se po úklidu (seškrábání nožem) nemusely stydět :) Plny síly, báglů a plných taší prázdných flaší jsme statečně vyrazily na krkolomnou cestu dolů po stráni směrem k autoparkingu. Překvapivě jsme nehodily ani jednu držku, což s přihlédnutím k howňouskému dešti bylo opravdu kupodivu.(Když jsme se plazily na chatu, došlo k posekání nejméně ½ stráně prostřednictvím hozených držek. :)) Cestu autem jsme se rozhodly zpříjemnit si doposud nepitým mixíkem maskovaným v lahvi od Pepsi. Následná konverzace se zpomalovala a řídla s blížícím se návratem do královéhradecké civilizace. Po rozpačité rozlučce jsme byly rozvezeny do domovů…důchodci si zachlastali :). Některé z nás do deseti hodin večerních stihly vystřízlivět (Mairy) a někdo holt upadl do kómatu a v noci pak blil a blil…(já)…nóóó haha a co?>:-) V každém případě jsem nebyla sama, koho překvapila síla alkoholu…Maruš, která přežila fetkovsky vodkové otupění, vezla zbytky „Pepsi“ domů…Pozdě příchozí Mocet se rozhodl zředit si svou třešňovou vodku nějakým nealkem a hle ZBYTEK PEPSI!...takhle howňouskýho panáka chudák už asi dlouho nezažije…>:)
Síla myšlenek i slov se dostaví až po posile alkoholem…:)
Síla myšlenek i slov se dostaví až po posile alkoholem…:)
Komentáře