wé-blog

Prezentována je kazuistika subakutní efuzivní-konstriktivní perikarditidy u pacienta s iatrogenním hemoperikardem. 69letý muž s nestabilní anginou pectoris podstoupil PCI ACD s implantací 3 stentů. Výkon byl komplikován perforací RIP, hemoperikardem a srdeční tamponádou. Pokračující krevní ztráty z drénu po provedení perikardiocentézy si vynutily urgentní chirurgickou revizi s evakuací hemoperikardu a ošetřením zdrojů krvácení (hlavním zdrojem krvácení nebyla oblast RIP, ale iatrogenní poranění srdce v průběhu RMS vzniklé při perikardiální punkci). V pooperačním období přetrvával malý až středně velký perikardiální výpotek, bez projevů srdeční tamponády. S odstupem 11 měsíců od komplikované koronární intervence (chirurgické revize) došlo k rozvoji globální kardiální insuficience. Technicky úspěšná perikardiocentéza nezlepšila klinický stav nemocného. Pomocí magnetické rezonance byla potvrzena diagnóza efuzivní-konstriktivní perikarditidy. Následná perikardektomie vedla k promptní a...

Zajímavý je jaký peetchowinky člověk vymejšlí, aby nemusel myslet zrovna když musí :-)

Někdy se zamýšlím nad tím, proč člověk potřebuje k životu společenství lidí, ke kterému tíhne, a proč nemůže prostě život odžít sám a relativně v klidu. Navzdory tomu mě tahle představa dost děsí – zůstat sama a nemoct s kýmkoli cokoli sdílet. Jasně, existují blogy a jiné možnosti vyjádření, ale i přesto je takový vztah jednostranný s minimální šancí na relativně konstruktivní odezvu, která by vypovídala něco o znalosti či podstatě tvůrce. Člověk prostě potřebuje někoho, s kým lze sdílet pocity, myšlenky a nálady. Proto vyhledává různé typy lidí. Někteří probouzejí otázky a jiní jsou na ně odpověďmi. Je to zvláštní, jak je lidská povaha rozmanitá. Proto je potřeba tolik lidí, se kterými si můžete povídat a sdílet to, co je vám nejbližší. A i přesto nestačí jeden člověk, který by pokryl všechny zájmy toho druhého.