Někdy se zamýšlím nad tím, proč člověk potřebuje k životu společenství lidí, ke kterému tíhne, a proč nemůže prostě život odžít sám a relativně v klidu. Navzdory tomu mě tahle představa dost děsí – zůstat sama a nemoct s kýmkoli cokoli sdílet. Jasně, existují blogy a jiné možnosti vyjádření, ale i přesto je takový vztah jednostranný s minimální šancí na relativně konstruktivní odezvu, která by vypovídala něco o znalosti či podstatě tvůrce. Člověk prostě potřebuje někoho, s kým lze sdílet pocity, myšlenky a nálady. Proto vyhledává různé typy lidí. Někteří probouzejí otázky a jiní jsou na ně odpověďmi. Je to zvláštní, jak je lidská povaha rozmanitá. Proto je potřeba tolik lidí, se kterými si můžete povídat a sdílet to, co je vám nejbližší. A i přesto nestačí jeden člověk, který by pokryl všechny zájmy toho druhého.
"V umění je nejdůležitější být jiný, nikoliv nejlepší." Cézanne